Nejkrásnějšího psa s hnědým nosem, kterého jsem viděla, jsem potkala v Rhodésii. Byla to drobná fenka, která klusala vedle svého pána na silném provaze. Její pán byl starý Shonský traper a byl celý ověšený svými úlovky. Když jsem tu fenu uviděla, dupla jsem na brzdy a zařadila zpátečku. Svou špatnou Shonštinou a jeho špatnou angličtinou se nám podařilo domluvit se, že jde stejným směrem jako já, takže jsem mu nabídla, že ho svezu. Bylo mi jasné, že ten pes v autě nikdy neseděl a měla jsem pocit, že ani jeho pán ne. Usadil se na zadní sedadlo a společnými silami se nám podařilo dostat dovnitř i psa. Nejdřív byla velmi vyděšená. Ale brzy se uklidnila. Během jízdy jsem se snažila vytáhnout z něj něco o jeho psu. Dozvěděla jsem se, že tenhle pes byl potomkem psů pradědů jejich pradědů, což znamená, že jeho kmen choval ridgebacky dlouhou dobu. Řekl mi, že je posledním svého rodu a posledním lovcem. Vždy jej učili, že se musí starat o psy s ridgem, krmit je (to je něco. co afričané často nedělají) a nenechat je toulat se, když jsou v říji. Říkal mi, že choval jen na psech s ridgem. Jeho fena měla dokonalý ridge, dokonalý exteriér a nejzářivější zlatavě červenou barvu, kterou jsem kdy viděla. V její srsti se doslova odráželo slunce, byla úžasná. Když jsem jí poznala, pochopila jsem, že to, co mi říkala Mylda Arsenis byla velká pravda.
Již předtím jsem viděla nějaké psy s hnědým nosem, ale nijak zvlášť nadšená jsem z nich nebyla. Mylda mě učila, že v linii bych měla vždy mít psa s hnědým nosem, jinak se mi začne z barvy srsti vytrácet "život", takový ten zvláštní lesk, který vidíte u pěkných ridgebacků na slunci. Poučovala mě, že opravdu dobrý hnědonosý ridgeback má kolem sebe neuvěřitelnou záři a když takového potkám, mám si jej zapamatovat. Později jsem potkala na Jamaice fenu z chovu Owlsmoore se stejnou barvou srsti. Chtěla jsem jí koupit, protože jsem neznala psa s podobnou barvou, ale majitel jí odmítl prodat. Od té doby jsem odchovala mnoho hnědonosých psů a přesto, že jsem se snažila, nepodařilo se mi té barvy dosáhnout. Všichni moji hnědonosí psi měli dobré, syté zbarvení, ale ta zář tam nebyla. Až teď! Co se týče mýtů o pigmentaci, nezakládají se na pravdě. Faraónští chrti také nemají tmavé nosy a je spousta hnědonosých ridgebacků, kteří žijí v horkém a slunečném klimatu bez potíží, věřte mi.
Mylda mě naučila ještě jednu věc. Nikdy nechovej na dvou psech s hnědým nosem, protože jim začne blednout barva. Viděla jsem štěňata z takových spojení a byli to psi se slabým zbarvením a matnou srstí. Drž si v linii hnědonosé psy, dobré hnědonosé psy, protože dají všem štěňatům velmi pěknou barvu a jestli se ti podaří odchovat toho "výjimečného" psa určitě to poznáš.
Povaha hnědonosého psa je také jiná, alespoň podle mne. Jsou víc závislí na rodině a rezervovanější k cizincům. Jsou to pěkní ďáblíci! Jsou obezřetnější k novým věcem, ale také se víc snaží zavděčit se svému pánovi. Hnědonosého psa nemůžeš nutit, musíš mít hodně trpělivosti.
Co se týče pigmentace, hnědonosý pes nemá gen pro černou barvu. Černá je dominantní, takže hnědonosý pes musí být homozygot. Barva očí by měla být tmavě jantarová, nikdy nesmí být žlutá! Když štěně poprvé otevře oči, mají neuvěřitelnou modrou barvu, takovou, jakou jste ještě neviděli. Hlubokou azurovou modrou a musím říci, že to vypadá divně.
Mohu jen teoretizovat, odkud pochází hnědý gen. Protože psi s ridgem pochází od Etiopského pobřeží (Horn of Africa) a se svými pány putovali napříč Afrikou, jsem si jistá, že gen pochází od původních loveckých psů, jejichž potomky jsou všichni dnešní psi. Protože Faraónský pes pocházíze stejné oblasti a je hnědonosý, domnívám se, že hnědý gen se vyskytoval v původní populaci tak dlouho, jak dlouho psi v Africe žijí. Bloodhoundi mají přeci také hnědé nosy, ne?
Ann Chamberlain, Marzoe kennel
Za príspevok ďakujeme Šárke Štusákovej
preklad z angličtiny Petra Krejčová
článok bol uverejnený v Spravodaji SKCHR jún 2002
foto: http://mazoe-ridgebacks.yolasite.com/